Návrh na únosnost je součástí seizmického posouzení a zajišťuje, že styčník má dostatečnou deformační kapacitu.
Cílem návrhu na únosnost je potvrdit, že budova vykazuje řízené duktilní chování, aby nedošlo k jejímu zřícení při zemětřesení na návrhové úrovni. Předpokládá se, že plastický kloub vznikne v disipativním prvku a všechny nedisipativní prvky styčníku musí být schopny bezpečně přenést síly způsobené plastifikací disipativního prvku. Disipativním prvkem je obvykle nosník v rámci odolávajícím momentům, může jím být však také např. čelní deska. Pro disipativní prvky se nepoužívá součinitel bezpečnosti. Disipativnímu prvku jsou přiřazeny dva součinitele:
- γov – součinitel nadpevnosti – EN 1998-1, čl. 6.2; doporučená hodnota je γov = 1,25; editovatelné v materiálech
- γsh – součinitel deformačního zpevnění; doporučené hodnoty jsou γsh = 1,2 pro nosník v rámci odolávajícím momentům, γsh = 1,0 jinak; editovatelné v operaci
Diagram materiálu je upraven podle následujícího obrázku:
Zvýšená únosnost disipativního prvku umožňuje zadání zatížení, které způsobí vznik plastického kloubu v disipativním prvku. V případě rámu odolávajícího momentům a nosníku jako disipativního prvku by měl být nosník zatížen hodnotou My,Ed = γovγshfyWpl,y a odpovídající posouvající silou Vz,Ed = –2 My,Ed / Lh, kde:
- fy – charakteristická mez kluzu
- Wpl,y – plastický průřezový modul
- Lh – vzdálenost mezi plastickými klouby na nosníku
V případě nesymetrického styčníku by měl být nosník zatížen jak kladným, tak záporným ohybovým momentem a odpovídajícími posouvajícími silami.
Plechy disipativních prvků jsou z posouzení vyloučeny.