Styčníky jsou klasifikovány podle tuhosti styčníku na:
- Tuhé – styčníky s nevýznamnou změnou původních úhlů mezi prvky,
- Polotuhé – styčníky, u nichž se předpokládá schopnost zajistit spolehlivý a známý stupeň ohybového ztužení,
- Kloubové – styčníky, které nevyvíjejí ohybové momenty.
Styčníky jsou klasifikovány podle EN 1993-1-8 – Cl. 5.2.2.
- Tuhé – \( \frac{S_{j,ini} L_b}{E I_b} \ge k_b \)
- Polotuhé – \( 0.5 < \frac{S_{j,ini} L_b}{E I_b} < k_b \)
- Kloubové – \( \frac{S_{j,ini} L_b}{E I_b} \le 0.5 \)
kde:
- Sj,ini – počáteční tuhost styčníku; tuhost styčníku se předpokládá lineární až do 2/3 hodnoty Mj,Rd
- Lb – teoretická délka analyzovaného prvku; nastavuje se ve vlastnostech prvku
- E – Youngův modul pružnosti
- Ib – moment setrvačnosti analyzovaného prvku
- kb = 8 pro rámy, kde ztužující soustava snižuje vodorovné posuny o nejméně 80 %; kb = 25 pro ostatní rámy, pokud v každém podlaží platí Kb/Kc ≥ 0,1. Hodnota kb = 25 se používá, pokud uživatel nenastaví „ztužená soustava" v nastavení normy.
- Mj,Rd – návrhová hodnota momentové únosnosti styčníku
- Kb = Ib / Lb
- Kc = Ic / Lc